Historie

Rok 2010 je významným pro spolek divadelních ochotníků FORBÍNA v Jistebnici, když od jeho založení uplyne 150 let a tím se řadí mezi nejstarší ochotnické spolky v kraji. Díky dochovaným materiálům můžeme přiblížit jeho historii i současnost, rozkvět i útlum činnosti. Dovolte nám alespoň zkráceně předat dnešním generacím to, co naši předkové s nadšením a mnohdy i útrapami budovali pro nás příští.

Kořeny spolku začaly růst roku 1857, kdy se scházeli občané i omladina u některého ze sousedů, nejčastěji u Jana Vašáka, mistra krejčovského, kde hovořili o denních událostech, bavili se zpěvem, předčítali dostupné časopisy a knihy, vymýšleli humorné výstupy či si vzájemně postýskali. Podle záznamů učitele V.Kunstovného nechyběly ani tendence politické. V r.1859 přišel do Jistebnice učitel František Řezáč, který již měl zkušenosti ze spolkového života v místě svého předešlého působiště a navrhl založení řádného čtenářského spolku, jeho předsedou byl zvolen poštovní expeditor Ludvík Alex Funk. Spolek měl 35 členů. Nosili černé čapky s bleděmodrými šňůrami, kokardami s písmeny Č.S., někteří i šedé kabáty s modrými výložkami. Posláním spolku bylo „ušlechtění mysli a mravů čtením užitečných knih a časopisů. Proti čtenářskému spolku v Jistebnici bylo vedeno úřední vyšetřování, vyvolané zřejmě žádostí o schválení stanov v r.1860. Příčinou nebyly ani nepovolené schůze mimo Jistebnici (Vlásenice 24.6.1860), ani nepovolené nošení uniformy. V Sedlci byl však internován Prokop Chocholoušek, literát a účastník revoluce, který byl podle vyšetřování četnictva pravděpodobným autorem stanov. Měl je zpracovat již v r.1859. Pro účast Chocholouškovu – i když nedokázanou – se o čtenářský spolek v Jistebnici zajímalo i policejní ministerstvo ve Vídni. Krajský úřad měl vydat dobrozdání o činnosti spolku. Protože se obával po zákazu spolku tajného spolčování, navrhl úřad, aby stanovy byly po úpravě schváleny. Stalo se tak v září 1860, ve spolku byla podle stanov vytvořena funkce dohlížitele, jehož úkolem bylo zamezit, aby se spolku nedostaly do rukou škodlivé knihy a časopisy. Dohlížitel též ustanovoval porady, rovnal spory, rozhodoval při rovnosti hlasů. Prvním dohlížitelem byl kaplan Tomáš Ployhar, dalším farář Jan Finger. Činnost spolku však začala upadat. Následujícího roku vyzval Alfons Šťastný z Padařova členy k jeho novému oživení. V roce 1862 byl zvolen nový výbor, předsedou se stal hosp. ředitel František Alois Cink, jednatelem pak Alfons Šťastný. Ten také vypracoval nové stanovy, proti kterým se postavil okresní úřad, místodržitelství pak kvůli politickým aktivitám A.Šťastného zrušilo i povolení spolku z r.1860.

Přes zákaz se spolková činnost rozvíjela, začaly se pořádat besedy. Roku 1863 bylo ve čtenářském spolku založeno ochotnické divadelní družstvo, které pořádalo besedy, hudební i pěvecká vystoupení a přednášky. Záhy byl změněn název spolku na Čtenářsko-ochotnický spolek v Jistebnici a 19. dubna 1863 byla v sále hostince u p. Jelínka uvedena první celovečerní hra „Dvě postele v jednom pokoji“. Vystoupení spolku byla povolena pod podmínkou, že čistý výnos bude věnován na dobročinné účely. Tak byly např. zakoupeny učební pomůcky pro chudé dítky při škole jistebnické, vařena polévka pro chudinu, věnováno na kostelní potřeby, pohořelé v Borotíně, Polné, Chotěboři, na poraněné Čechy-vojáky.

Rakousko-Pruská válka r.1866 utlumila život spolku, protože mnozí otcové i synové museli narukovat. Ale již r.1868 přenechal p.Václav Trajer spolku k bezplatnému užívání sál s dvěmi místnostmi v hostinci Modrá hvězda. 24.května toho roku byla sehrána Molierova hra „Lakomec“ jako slavnostní představení u příležitosti položení základního kamene Národního divadla v Praze, kam byla odeslána částka 20 zlatých (z celkového výnosu 25 zlatých a 6,5 krejcaru).

Nešťastným pro spolek byl r.1880, kdy 1.září zničil požár 54 obytných stavení v Jistebnici, mezi nimi i prostory spolku spolu se všemi dekoracemi. R.1883 bylo zbudováno nové prkenné jeviště, na které část dříví věnoval i baron Otmar Nádherný. V roce 1885 měl spolek 106 členů, jeho předsedou byl od r.1871 Alfons Šťastný. O tom, co to všechno (tenkrát) obnášelo, svědčí i citace ze zápisu k slavnosti k 25.výročí založení spolku: „Řízení divadla vedl pan Alfons Šťastný, který musil dělat předsedu spolku, ředitele, režiséra, nápovědu ale i opisovatele úloh a na mnoze i sluhu, jak to už tak po venku bývá obyčejem, že totiž páni ochotníci hodí veškeré práce přípravní jedné osobě na krk, která, chce-li, aby se věc zdařila, musí se obětovat.“

Roku 1887 byly vyrobeny nové lavice do hlediště a nové dekorace namaloval malíř Roman Skála z Prahy. Ovšem 6.února 1893 hostinec i se sálem opět vyhořel. Tehdejší majitel prodal spáleniště Čestmíru Langovi, velkostatkáři a majiteli pivovaru v Mladotově Zahrádce u Petrovic. Ten vybudoval nový hostinec i se sálem pro divadlo. Na nové jeviště si musel spolek půjčit větší částku peněz. Oponu vymaloval dvorní malíř z Vídně Ant. Brioschiko, rám opony dodal řezbář Kabeš z Tábora, zařízení jeviště vypracoval a obstaral učitel Felix Fišer. V dalekém okolí nebylo podobného stálého a moderně zařízeného divadla.

11.července 1900 vystupuje v Jistebnici pohostinsky se společností divadla Lad. Chmelenského přední člen ND v Praze Jindřich Mošna ve třech jednoaktovkách. V roce 50-ti letého trvání spolku v něm bylo 66 členů, odehráno bylo 209 představení a 64 koncertů, akademií, produkcí, přednášek apod. Např. během roku 1871 bylo odehráno 15! divadelních představení.

V roce 1911 vystoupilo v Jistebnici Jihočeské pěvecké sdružení učitelů, jehož byl spolek přispívajícím členem. R.1914 byla pořádána přednáška „Jak lidé bydlí a se šatí od krajin věčného ledu až do varných končin rovníkových“, doprovázená světelnými obrazy. Činnost spolku neustala ani v letech 1.světové války, i když počet představení poklesl. Jak se dovídáme ze zápisů, „s novým majitelem Modré hvězdy p. Fr.Duškem byla učiněna dohoda ve smyslu staré smlouvy do ukončení válečné doby na neurčitý počet her, z nichž jednotlivě bude se platiti 20 Kč.“ a jinde: „…kulisy byly složeny a dům Thalie proměněn v noclehárnu evakuovaných Italů s rodinami.“ Roku 1919 byla poprvé, při hře „Obloha“, ozářena scéna elektrickým světlem vedeném od mlynáře F.Slaby ze Sedlecké ulice.

Na přelomu 19. a 20.století přichází do spolku nové a mladé síly, z nich je nutno jmenovat učitele Jana Šichu, truhláře Josefa Popelku, rolníka Josefa Maděru, kominíka Josefa Lesáka a především akademického malíře Richarda Laudu. Tento jistebnický rodák nejen hrál a režíroval, ale zhotovoval dekorace, malované plakáty a pozvánky. O muzikantskou část činnosti se staral kapelník Eduard Jelínek, později učitel Karel Kratochvíl. V roce 1921 byla ochotnická knihovna se 772 svazky knih, kterou spolek od svého počátku vedl, doplňoval a udržoval, zapůjčena obci. V témže roce daroval na pomník padlým 305 Kč, uprchlíkům z Krymu 200 Kč, stejnou částku Červenému kříži a na pamětní desku Petra Hromádky 216 Kč. Záhy – v roce 1923 – přechází Modrá hvězda do majetku pivovaru v Táboře. Nový majitel zavedl el.proud do celé budovy a tím umožnil „Spolku divadelních ochotníků v Jistebnici“ – jak se spolek mezitím přejmenoval – stálé elektrické osvětlení jeviště.

V následujícím období se v činnosti spolku prosazují noví členové. Jejich jména již u současné starší generace vyvolávají konkrétní představy osob – Jaroslav Jambor, Jaroslav, Jindřich a Marie Vrábkovi, Josef a Vilma Dohnalovi, František a Ferdinand Síbrtovi, Rudolf Klepáč, František Penk, Ludmila Soldátová, František Hezina, Josef Holubovský a další. V roce 1929 se spolek se svou expozicí účastní „Krajinské výstavy“ v Táboře, za níž dostává čestné uznání s právem razit bronzové medaile.

A rok na to, na oslavu 70-ti letého trvání spolku, uvádí v přírodě -na Valše- divadelní hru Jiřího Mahena „Jánošík“. Pod vedením režiséra Jana Kulíka v ní účinkuje 65 osob.

Spolek v těchto letech propůjčuje jeviště různým spolkům a divadelním společnostem,z výtěžků vlastní činnosti např. věnuje hasičům 200 Kč na zakoupení motorové stříkačky, dalších 200 Kč věnuje na stavbu chudobince a místní jednotě Sokol dává půjčku 20.000 Kč na výstavbu dnešní Sokolovny. Činnost spolku se úspěšně rozvíjela, i ve válečných letech uvedl řadu představení. Ke krátkému přerušení došlo v r.1945, soudě ovšem pouze z toho, že nebylo odehráno žádné představení a chybí i záznamy ze schůzí. Ovšem již v letech 1946-7 je odehráno 11 představení. Na jevišti jsou stále ve větší míře uváděny hry se zpěvy a tanci a zejména v poválečných letech i klasické operety. To již v souboru působili noví členové - zejména Marie Vrábková, Jaroslav Jambor, Josef Dohnal, František Síbrt, Josef Šťovíček a Vladimír Votruba. U posledně jmenovaného je nutné po zásluze zdůraznit, že jeho přítomnost a aktivní činnost dala jistebnickému divadlu po tři desetiletí specifický ráz. Byl vynikajícím organizátorem, režisérem, hercem, hudebníkem a dobrým člověkem. V roce 1946 je uvedena Čapkova „Matka“ s bravurním výkonem Marie Vrábkové v titulní roli. V 50. a počátkem 60. let soubor působil pod záštitou osvětové besedy v Jistebnici a po krátké období jako kulturní klub JZD. Začínají se uplatňovat noví - Vítězslav Khodl, Ludmila Ontlová, František Veselý se svou ženou Věrou, František Trpka, Ludvík Třeštík, Karel Pomahač, Ladislav Hron, František Kadoch, Jarmila Korousová, Jaroslava Vrábková, Anna Tvrzníková, později pak manželé Bohumil a Helena Urbánkovi, Rudolf a Dráža Svobodovi, Stanislav a Danuše Veřtátovi a další. Koncem 60. let doznala činnost souboru určitého poklesu co do počtu uváděných premiér, nikoli však kvality dramaturgie. I když se daří v jednom roce uvádět pouze jednu nebo dvě premiéry, počet jejich repríz se zvyšuje a také tituly jsou kvalitní, např. Šrámkovo „Léto“, Drdovy „Dalskabáty“, Shawův „Pekelník“ a jiné. V roce 1960 je u příležitosti 100. výročí ochotnického divadla uspořádán divadelní festival, na který přijíždějí soubory táborského okresu i profesionální scéna jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Při této příležitosti byla uskutečněna i beseda se známým a vynikajícím českým hercem, členem činohry Národního divadla Františkem Filipovským, jistebničtí ochotníci uvedli při této příležitosti hru G.Figueireda „Liška a hrozny“. V režii Vladimíra Votruby vytvořil hlavní roli řeckého bajkaře Ezopa Stanislav Veřtát, dalšími účinkujícími ve této zdařilé inscenaci byli Helena Urbánková, Ladislav Hron, Karel Pomahač, Dráža Svobodová, Josef Vostřák.

Další období života divadelního souboru OB (Osvětové besedy) v Jistebnici je poznamenáno jistým útlumem aktivity. Je to ovšem jev typický pro celé ochotnické hnutí, kdy široká škála možností jiného využívání volného času občanů do jisté míry ovlivňují zájem o akce ryze amatérských souborů. Proto je na jistebnickém souboru sympatické, že ve své aktivitě nepolevuje a pokračuje v činnosti. Obtížné období nastalo po roce 1972, kdy po demolici hostince „U modré hvězdy“ zůstává soubor bez stálého sídla. Činnost se realizuje formou literárních večerů, besed a hlavně estrádních vystoupení, jednak v Jistebnici, jednak v okolních vesnicích, mnohdy na improvizovaných pódiích a jevištních sálech hostinců. Dočasný útulek našel soubor v renovovaném hostinci v Orlově, kde uvedl i inscenačně náročnou hru G.B.Showa „Pekelník“ a další inscenace.

Těžiště činnosti souboru však lze spatřovat v tzv. malých formách a vystupováním v komponovaných programech zábavného i výchovného charakteru při různých příležitostech, jako byly výroční schůze JZD, oslavy MDŽ, Mezinárodního dne dětí aj. Byla to léta nezměrného obětavého úsilí nejaktivnějších členů souboru, z nichž je nutno jmenovat především Vladimíra Votrubu, Ludvíka Třeštíka, Jiřího Součka, Hanu Vostřákovou, manžele Veřtátovi a řadu dalších, kteří jistě prominou, že nejsou výslovně uvedeni. Konečně v roce 1979 je otevřen v akci „Z“ nově vybudovaný Kulturní dům s odpovídajícím vybavením a potřebným zázemím. Jistebničtí ochotníci tak konečně po sedmi létech opět získávají své trvalé sídlo a přijatelné podmínky pro svoji činnost. Prvním představením v tomto novém působišti byla hra Ladislava Stroupežnického „Naši Furianti“. Překvapením pro diváky, ale především pro účinkující, byl výkon tehdy třiasedmdesátiletého Jaroslava Vocílky v roli výměnkáře Petra.

V roce 1980 proběhly oslavy 120 výročí založení spolku. V Jistebnici byl uspořádán okresní divadelní festival. Domácí soubor při této příležitosti uvádí slavnostní představení Jiráskovy „Lucerny“ v režii nestora divadelních ochotníků Vladimíra Votruby, který se s námi navždy rozloučil v roce 1982. Režisérské práce se ujímá zkušený Ludvík Třeštík a uvádí např. Drdovy „Dalskabáty“, Šamberkova „Podskaláka“ či Švandrlíkovu „Honoraci z Pastoušky“. Bohužel tato vynikající spolupráce netrvala dlouho, protože Ludvík Třeštík odchází navždy nejen od jistebnických, ale i táborských ochotníků, kterým byl dlouholetým předsedou. Režie se ujímá Vladimír Votruba mladší, který se mnohému naučil od svého otce. Pod jeho vedením soubor sehrál např. „Hrátky s čertem“, „Blázinec v prvním poschodí“ či „Muži v ofsajdu“. Ani tento režisér však nepůsobí u souboru tak dlouho, jako jeho otec a podléhá těžké nemoci ve svých nedožitých jedenapadesáti letech. Připravené hry „Lepší pán“ se režijně ujímá Hana Vostřáková, která se souborem nacvičí ještě komedie „Příliš počestná žena“ a „Hledá se panic“. Komedii F.R.Čecha „Dívčí válka“ již režíruje Ondřej Mácha spolu s Marianem Vostřákem.

V roce 2001 se divadlníci stávají samostatným ochotnickým souborem FORBÍNA a jsou mu pronajaty prostory v místním kulturním domě. Jsou sepsány nové stanovy spolku. Předsedou se stává Václava Bláhová, která je již několik let nejen vynikající nápovědou ale zároveň i hlavním tahounem. Soubor má touto dobou 23 členů. Divadelní hrou „Spousta peněz“ byla otevřena staronová etapa souboru. V režii pokračují Ondřej Mácha a Marian Vostřák. Také jsou zváni umělci z Prahy: v roce 2002 vystupují v klubovém pořadu Jana Boušková a Václav Vydra, rok poté Květa Fialová a Naďou Konvalinkovou. Na Silvestra 2007 se po dlouhé době připravil zábavný večer s hrou „Kocour baskervilský“, jejíž režie se ujal Jan Longin Spurný. V roce 2008 a 2009 připravili pro cyklistický maraton husitský tábor v dobových kostýmech a výstroji, byly zde zorganizovány tématické hry pro děti a podávalo se i „dobové“ občerstvení – cmunda či vdolky, k posilnění medovina. Na závěr závodu byla vždy uskutečněna husitská bitva s křižáky. Členové souboru se scházejí pravidelně jednou za měsíc, v případě potřeby i častěji. Představení se začínají nacvičovat zpravidla od září, premiéra bývá většinou před Vánocemi. Soubor také hostuje v okolních obcích (Chyšky, Milevsko, Branice, Prčice).

Jistebničtí ochotníci po celou svoji dlouhou historii spatřovali vždy smysl svojí práce, svého snažení, v tom, aby přinášeli především dobrou zábavu, poučení i kulturní zážitky svým spoluobčanům. Snaha souboru nikdy nevyústila jen v přípravu tzv. soutěžních představení s cílem získávat renomé, ceny a uznání na různých soutěžích a přehlídkách, které byly tak typické pro poslední léta minulého režimu. Soutěže a přehlídky sice nevyhledával, ale přesto se některých zúčastnil. Prvně v roce 1925 soutěže Šmahova okrsku v Táboře hrou „Otec“ od Aloise Jiráska, v roce 1959 v okresní přehlídce jistebničtí ochotníci vítězí inscenací hry Pavla Kohouta „Taková láska“ a postupují do krajského kola, kde obsazují druhé místo. V roce 1967 se prezentují na národní přehlídce ruských a sovětských her v Humpolci s aktovkou Antonína Pavloviče Čechova „Námluvy“ a naposledy v roce 1983 s hrou Jiřího Šotoly „Možná je na střeše kůň“ získávají na krajské přehlídce vesnických souborů uznání nejen odborné poroty, ale i diváků a odvážejí si maximální množství cen – cenu za dramaturgii, řežii (Stanislav Veřtát), za ženský herecký výkon (Dráža Svobodová) i za mužský herecký výkon (Stanislav Veřtát). Ke cti jistebnickým ochotníkům slouží ta skutečnost, že prakticky po celé období své činnosti vždy čerpali z vlastních zdrojů, a to jak v obsazování hereckém, tak i v režisérské činnosti, provádění výprav – výtvarníky scén byli vždy členové souboru, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě akademický malíř Richard Lauda, i technickém zajištění akcí.

Noví členové přicházejí, ale naše řady někteří i opustili navždy. Za posledních deset let to byli Stanislav Veřtát, Vladimír Kratochvíl, Hana Vostřáková. V únoru letošního roku nečekaně a pro nás velmi bolestně opouští soubor předsedkyně Vendulka Bláhová, která pro naše divadlo přímo žila, začala připravovat 150.výročí, jehož se již nedočkala. Bude nám moc chybět. Do vedení souboru je zvolen Marian Vostřák. Soubor má 45 členů, ale aktivně činných je nás asi 15. V letošním roce se ale začal zvyšovat zájem mladších o ochotničení. Pod vedením nové jednatelky Zuzany Reicheltové nacvičují své první divadlo.

A nyní na závěr. Celkový počet 448 her za celou dobu historie znamená uskutečnění 3 premiér v průměru za jeden rok. Počet repríz však není možné určit, bezpočet bylo také ostatních akcí, jako byly vzdělávací besedy, přednášky, plesy, merendy a estrádní vystoupení. Jistebnický divadelní soubor nejen svou tradicí, ale i nepřetržitou činností a neúnavnou aktivitou byl a zůstává významným kulturním elementem nejen Jistebnicka a táborského kraje.

Z dochovaných materiálů spolku, archivních záznamů Státního oblastního archivu Tábor, památníků a proslovů k různým výročím spolku sepsali: Václava Bláhová, Marian Vostřák, Lenka Vocílková, Šárka Vonásková a Magda Hlaváčková.

Jistebnice, únor – květen roku 2010